Antlova metoda advanced edition

Promlčení na preklusní lhůtě patří k oblíbeným a používaným metodám jak se bránit silniční buzeraci a vybírání výpalného pod rouškou dohledu nad bezpečností a plynulostí silničního provozu. V tomto článku se podíváme na pár drobných triků, které je při uplatnění této metody možno použít.

Základní teorie
Doručování písemností v průběhu správního řízení (včetně řízení příkazního) se řídí ustanoveními správního řádu. Několik základních pravidel:

Doručit je možno vždy jen adresátovi, tj. obviněnému, jeho zástupci, svědkovi apod. a doručení musí být prokazatelné.

Doručení se provádí přímo, nebo fikcí - tj. nepodaří-li se zásilku předat přímo adresátovi, je vložena do jeho poštovní schránky a má se za to, že byla doručena ke dni tohoto uložení.

Fikci doručení je možno zrušit v případě, že adresát prokazatelně nemohl v danou dobu zásilku převzít. Nejčastějším důvodem bývá služební cesta, dovolená apod. V takovém případě se za datum doručení považuje den, kdy se příjemce mohl s obsahem zásilky seznámit, v praxi tedy např. návrat z dovolené. Nelze tedy, až na výjimky, nechat věc přímo "vyhnít", ozvat se po uplynutí preklusní lhůty a udělat na úřad dlouhý nos s tím, že rozhodnutí nebylo doručeno a tedy nenabylo právní moci.

Má-li adresát zřízenu datovou schránu, je úřad povinnen doručovat do této schránky a doručení papírové zásilky fikcí je neplatné.

Za datum podání učiněného občanem (odpor, odvolání apod.) se považuje datum osobního doručení podatelně příslušného úřadu, případně datum, kdy byla zásilka svěřena poště. Správní řád dokonce explicitně stanoví, že toto platí i v případě zahraničních subjektů a jako jedinou podmínku si klade to, že dopravující firma musí být držitelem poštovní nebo podobné licence.

Při doručování do zahraničí, včetně zemí EU je situace zajímavější. Úřad sice posílá dopis s dodejkou, podobně jako u pošty tuzemské, ale pravidla a zejména praxe v ostatních státech je podstatně méně striktní. Například v Německu, Francii, Anglii či Holandsku poštovní doručovatel takovou zásilku ochotně vydá každému, kdo mu na dané adrese otevře dveře a papír podepíše. Kromě toho v zahraničí většinou neznají praxi házení zásilek do schránky a nedoručené zásilky vracejí odesilateli. Bohužel mi zatím není známo, zda se i v takovém případě české úřady pokoušejí uplatnit doručení fikcí.

Praxe
Při doručování v rámci ČR se používá dopis do vlastních rukou České pošty. To je služba dlouhodobě známá a hacknutelná jen velmi těžko. Ačkoli služby České pošty občas nestojí za mnoho, procento doručených dopisů se limitně blíží stu a nelze tedy spoléhat na to, že pošta dopis někde zabordelí nebo jinak doručení pomrší.

Pokud potřebujete účinně zdržovat správní řízení, dá se s úspěchem využít podávání zásilek v zahraničí. Pro tyto účely je vhodné volit exotičtější státy, protože ze států evropských sice doručení trvá trochu déle než u pošty tuzemské, ale většina poštovních služeb to i tak zvládne do jednoho týdne. Vhodné a praktické je odesílat zásilky ze zemí afrických (JAR), latinskoamerických (Peru, Argentina) či asijských (kontinentální Čína). Použitelná je i pošta Ruské federace, ale ta se v poslední době dost zlepšuje, zejména v evropské části tohoto státu. US Postal service nebo kanadská královská pošta jsou sázka do loterie, protože někdy zásilku doručí do týdne, jindy zase do měsíce. V praxi neověřené, ale také asi nejrychlejší nebude ani doručování z různých zapadlých pacifických státečků.

K odesílání zásilek z těchto míst je samozřejmě potřeba mít v nich nějakého pomocníka. To v době Internetu a globálních přátelství a známostí nebývá zase takový problém. Samotné provedení je jednoduché: pomocníkovi je podání možno odeslat e-mailem, ten ho vytiskne a odešle. Liší se názory na to, jaký druh pošty zvolit. U pošty "obyčejné" je sice větší šance na to, že půjde pomalu, na druhou stranu její příjem je úřad schopen zatajit a odeslání se pak bude velmi těžko prokazovat. Možná by pomohl videozáznam z pošty, svědectví kolegy, který šel na poštu s odesilatelem nebo fotografie orazítkované obálky, ale v praxi jsem toto ještě nezkoušel. Většinou se tedy volí některá ze služeb pro doporučené doručení, tj. proti podpisu. Nepříjemné je, že některé poštovní firmy (např. pošta brazilská nebo hongkongská) službu doporučené zásilky kombinují se službou rychlejšího doručování, ale člověk nemůže mít vždy vše, co by chtěl.

Teoreticky by se úřad mohl točit na tom, že podání nebylo řádně podepsáno, ale jednak při tisku na moderních injektech je vytištěný podpis jen těžko odlišitelný od pravého a navíc odesilatel samozřejmě v případných tahanicích důrazně a rád potvrdí, že i když podpis nebyl na papír přenesen tužkou, je jeho a písemnost zcela jistě vyjadřuje jeho vůli.

Další možnost se otvírá, pokud si obviněný zvolí zahraničního zmocněnce. Tady stačí ze země EU, exotičnost místa pobytu zde není tak důležitá. Sice neuškodí, ale úřad může pod vlivem exotičnosti místa pobytu zmocněnce začít na volbu zmocněnce hledět jako na účelovou sabotáž, ke kterémužto přístupu má bohužel i nějakou tu munici v podobě rozhodnutí NSS. V případě zmocněnce, bydlícího hned za německou či polskou hranicí, je prostor úřadu k podobnému jednání nepochybně omezenější než pokud zmocněnec bydlí v Kuvajtu či Britské Kolumbii. Ideální je, pokud se tento zástupce zúčastní alespoň jednoho jednání či jinak rozptýlí obavy úřadu o tom, zda jeho jmenování je čistě účelové.

Úplně nejjednodušší situace nastane, pokud zmocněnec poštu prostě nepřevezme. Zákon na takovou situaci explicitně pamatuje a úřad v takovém případě vyzve obviněného k tomu, aby si zvolil zmocněnce nového, nebo aby v řízení vystupoval přímo. Následně je možno postup opakovat, ale ne do nekonečna - reálně dosažitelná je varianta se dvěma zmocněnci, pokud člověk dodá věrohodnou historku o autonehodě či něčem podobném, dá se postup opakovat i třikrát. Při větším počtu opakování už by úřad pravděpodobně zastoupení odmítl. Tento postup je sice primitivní, ale v situaci, kdy stačí získat pár týdnů času, svoji úlohu splní.

Další fintou se dá času získat ještě o něco více. Dorazí-li zahraničnímu zmocněnci zásilka od českého ouřadu, bohatě postačí, pokud ji na jeho adrese převezme někdo jiný. Manželka, partner, služebnictvo, to je v zásadě jedno. Podepsaná doručenka se vrátí úřadu, ten téměř nikdy nezkoumá podpis, ale prostě zařadí papír do spisu, věc považuje za doručenou a vyřízenou. Drobnou nevýhodou je, že v tomto případě dochází k zápisu bodů do registru a k zahájení vymáhání uložené pokuty. Nicméně rychlost vymáhání není niijak závratná a vymáhání provádí (od roku 2006) Celní správa, která postupuje v porovnání se soukromými exekutory velmi kultivovaně, takže není třeba obávat se obestavení celého majetku kvůli dvěma tisícovkám. Při jediné osobní zkušenosti mi byla za, v daném případě opravdu omylem, nezaplacenou pokutu ve výši 1.000 Kč (přestupek jsem uznal na místě) z účtu stržena částka 1.200 Kč.

Obviněný a zástupce tedy čekají a čekají na výzvu k zaplacení případně nějakou upomínku. Uplyne-li mezitím preklusní lhůta, je vyhráno. V okamžiku, kdy dorazí upomínka, stačí spustit velký virvál na téma "rozhodnutí nebylo doručeno". Ideální je ještě doložit, že v danou dobu byl adresát na služební cestě na druhé straně Evropy a zásilku ani fysicky převzít nemohl. Samozřejmě je nutno projevit i velké rozhořčení nad neschopností domácího služebnictva správně předat došlý dopis. Úřad vytáhne ze spisu doručenku a zjistí, že terazky sme fšeci v riti, protože je na ní podpis někoho úplně jiného. Protože se rozhodnutí nepodařilo doručit, a to ani fikcí, nezbude úřadu, než záležitost odložit, příkaz k zaplacení stáhnout a udělené body vymazat. Poslední bod je ovšem potřeba pohlídat.

Škodolibé povahy mohou měsíc až dva týdny před uběhnutím preklusní lhůty zavolat na úřad a rozhořčeně se shánět po rozhodnutí, protože přece chtějí svůj spravedlivý boj dotáhnout do konce a rozhodně nemají zájem o tom, aby úředník nechal celou věc jen tak vyhnít. Úředníkovi nezbude, než urychleně poslat rozhodnutí znovu, jenže vzhledem k šibeniční lhůtě má stejně smůlu. Pokud obviněný zavolá měsíc před lhůtou, tak 14 dnů na doručení, i kdyby mělo být fikcí + 15 dnů na odvolání = game over. Tento postup také zmenšuje pravděpodobnost toho, že se úředník bude mstít či jinak v záležitosti dále rýpat, protože obviněný ho na jeho přehmat upozornil „včas“ a navíc je velmi rozhořčen tím, že záležitost byla promlčena místo toho, aby byla jasně prokázána nesmyslnost obvinění. Třešničkou na dortu pak může být podání stížnosti na úředníka, případně rovnou trestního oznámení pro podezření z naplnění skutkové podstaty trestného činu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti.

Pokud preklusní lhůta neuplyne, je to sice nepříjemné, ale zdaleka není vše ztraceno. Obviněný, resp. úřadem potrestaný podá v řádné lhůtě odvolání (odeslané z co nejvzdálenějšího místa, jak je popsáno výše), čímž získá nějaký další čas. Pokud odvolací orgán stihne věc vyřídit před uběhnutím ročního termínu, je možno při doručování jeho rozhodnutí celý postup opakovat, nebo použít mírnou modifikaci:

Při prvním pokusu o doručení zásilky zahraniční zmocněnec zásilku nepřevezme. Manželka či někdo jiný prostě řekne, že není doma apod. V krajním přpadě, není-li k disposici další osoba, zmocněnec zapře svoji vlastní identitu a řekne, že to adresátovi vyřídí. Zásilka je tedy doručena druhý den, případně uložena na poště, kde si ji zmocněnec vyzvedne. Zmocněnec? Ne tak docela. Po prvním pokusu o doručení totiž zmocněnec neprodleně odešle správnímu orgánu prohlášení o tom, že ze plné moci zříká (ideálně opět z nějakého zapadlého koutu naší planety). Rozhoduje opět datum odeslání a proto druhý den, kdy je zásilka doručena adresátovi, tento už zmocněncem není a rozhodnutí je neplatné. Pokud to původní plná moc umožňuje a původní zmocněnec ve zřeknutí se plné moci označí zmocněnce nového, musí úřad doručit tomuto novému zmocněnci, který obratem uplatní podobný postup. V praxi tento postup vede k tomu, co postup předešlý - úřad převezme doručenku, domnívaje se, jak s pirátem vyběhl a za dva týdny dorazí papír. Hloupější úředník to bude považovat za vyřízené a i pokud úplně hloupý nebude a věc mu dojde, pořád ještě přišel o několik týdnů času.

Nemá-li obviněný k disposici zahraničního zástupce ani jiného komplice, je zde ještě naděje v podobě jinak neskutečně zpackaných datových schránek. Ačkoli se záslunou medialisovaných kaus postup poslední dobou mění, velká část úřadů se pořád ještě neráčí zkoumat, zda někdo má či nemá datovou schránku a doručuje pěkně postaru papírově. U úřadů samosprávy a přestupkových řízení je takový přístup pořád ještě většinový.

autor d-fens