Mám to rád horké...aneb padesátka na magistrále

Vadí vám „protihluková” padesátka v Praze? Protestujte

Asi málokomu z našich čtenářů uniklo, že se od začátku ledna objevila na šesti místech v Praze nová omezení rychlosti na 50 km/h. Pokud byste snad byli nekonečně naivní, nebo jste posledních pár týdnů vůbec nesledovali média, dodám, že se tak nestalo v oblastech, kde se lidé a auta míjejí o pár desítek centimetrů v nepřehledných uličkách, ale na těch nejpřehlednějších a nejlépe dimenzovaných silnicích dálničního typu. Ty sice procházejí městem, ale z auta na nich cokoli jiného než zase auto sotva zahlédnete; za všechny zmíním části severojižní magistrály a jižní spojky.

Oficiálním důvodem je snaha o snížení hluku v dotčených oblastech. Na první pohled tak může jít o pochopitelný a bohulibý čin, hned na ten druhý je ale zjevné, že tento akt jen zbytečně omezuje řidiče a lidem, kteří bydlí v okolí těchto významných dopravích tepen, beztak žádnou úlevu nepřinese.

Snížení rychlosti ze 70 na 50 km/h může snížit hlučnost v daných místech maximálně o jednotky decibelů, což je míra pro lidské ucho prakticky nepostřehnutelná. Naopak, pakliže toto omezení bude lidmi trvdošíjně respektováno - a zdá se že se tak děje - dopravní propustnost daných míst se logicky sníží a větší hustota provozu těžko dotčeným lokalitám pomůže.

Popření jakéhokoli pozitivního dopadu provedeného je však pouze vrcholem ledovce, posledním hřebíčkem do rakve smysluplnosti daných opatření. Především je třeba říci, že jde o typicky české řešení taháním kočky za ocas. Podstatou problému je vůbec přítomnost takových silnic v dotčených místech. Jsem dlouhodobě přesvědčen, že pakliže by měla Praha obchvat, který ji zcela míjí (tedy žádný z existujících ani připravovaných), polovina dopravy by z jižní spojky i magistrály zmizela, silnice by mohly vypadat jinak a život v daných místech by byl také o mnoho lehčí.

Pokud ale byl kdysi nastolen stav, kdy jedna z nejvýznamnějších silnic v republice vede kolem sochy Svatého Václava a zásadně jinak koncipované alternativy jsou v nedohlednu, je třeba se s ním nějak poprat. Narovnání vzniklého stavu přitom není nikterak těžké a mělo by takto probíhat ve všech případech obdobných dopravních staveb.

Nová silnice je buď stavěna někomu pod okny, nebo si někdo postavil či koupil nemovitost nad touto silnicí. Prvním je nutné kompenzovat ztrátu, kterou přítomností takové stavby utrpí - pokud někdo má dům za 20 milionů a jeho užitná hodnota a tedy i cena klesne přítomností magistrály na 10 milionů, měl by mu stavitel silnice tuto ztrátu uhradit. Buď si pak majitel domu koupí dvě Ferrari, ten hluk nějak přežije a nemá si na co stěžovat, nebo dům prodá za aktuální cenu a spolu s vyplaceným narovnáním koupí dům jiný, kde je klid tak jako byl v tom původním.

Druhým není třeba kompenzovat nic. Každý, kdo si postavil či jinak pořídil nemovitost v blízkosti dopravní stavby věděl do čeho jde a cena pozemku či stavby reálnému stavu odpovídala. Není tedy možné, aby si někdo v novějších domech u magistrály oprávněně stěžoval a požadoval po jiných, aby jeho situaci řešili - může buď setrvat v laciném bytě, nebo jej prodat a investovat do lepšího. Žádná újma mu nebyla ani v jednom z těchto případů způsobena.

Můžeme se samozřejmě bavit i o instalaci skutečných protihlukových opatření, které následky husté dopravy prokazatelně eliminují.

Bohužel, něco takového se u nás nestalo a neděje v případě této, ani jiných dopravních staveb. Kráceni na svých právech jsou pak ve výsledku i ti, kteří se vzniklou situací nemají nic společného. V tomto případě jsme to my všichni, kdož po dotčených silnicích jezdíme a to způsobem, který těm, jež si oprávněně i neoprávněně stěžují, nepřinese zhola nic. Platíme svým ztraceným časem, pocuchanými nervy a možná i zbytečnými pokutami. Pro co? Pro nic. Naštvaní jsou ti, kterým mělo opatření pomoci, protože ničemu nepomohlo. Naštvaní jsou řidiči, kteří musejí jezdit po silnici šíře fotbalového hřiště stejnou rychlostí jako okolo školy. Kdo je tedy spokojený? Nevím, možná ti, kterým dělá dobře omezovat kde co, ale spíše to budou tací, kteří z nastoleného stavu budou mít politický či ekonomický prospěch. Vždyť být ekosocialistou je tak módní, navíc nesmyslná padesátka se dobře měří a pokutuje. A kamarádi co vyrábějí značky, radary, ...? Ti nám také nějaký ten „cashback” přece také pustí.

Jistě, i výše uvedené řešení bychom platili my ze svých daní, ale ke spokojenosti všech. Řidiči by dále jezdili po silnicích adekvátní rychlostí, majitelé přilehlých nemovitostí by neměli možnost si oprávněně stěžovat. Ach, já zapomněl, onen politický a ekonomický efekt pro pár vyvolených by byl pryč...

Ač ve výsledku vlastně o moc nejde, principielně považuji takovéto zacházení s námi za hanebné. Pokud věc vidíte stejně, dejte pražským politikům najevo, že už překročili únosnou mezi a nemohou s nemohou zacházet jako... jako s ovcemi.

Více aktuálních informací najdete na webu pořadatele.