Podání vysvětlení a lá Marvi

Článek je o vyřešení jednoho naprosto banálního přestupku. Rád bych tímto článkem vzdal hold všem, kdo na tomto serveru (i mimo něj) dělají něco pro druhé. Například tím, že zpracovávají články na téma FSM. Je to dlouhé, tak se omlouvám předem.

Je to jen příklad, jak se dá s běžnými znalostmi FSM vyřešit přestupek spáchaný firemním automobilem.

Reálie:

Bylo krásné sobotní odpoledne. To obvykle jezdím v Praze k řece na in-liny. Jedu po silnici a míjím pěšího strážníka-solitéra. Je opravdu hezky a v dané lokalitě je spousta zákazových značek.

Zase bude spamovat stěrače zbytečnými akčními letáky, pomyslel jsem si.

Roky zde parkuji na různých místech bez ztráty kytičky. Myslím, že jsem docela hodnej kluk. Snad zatím žádnej sylnyčný pyrát, jako Lacyna, woe... Nikdy neparkuji na vegetaci ani nevjíždím do žádných zákazů, kterých je v oblasti požehnaně. Měl jsem za to, že se zde dá rozumně zaparkovat a nikomu neublížit. Tak se o to snažím. Během bruslení jsem častým hostem občerstvovacích stánků, které jistě odvádí městu daně.

Zastavil jsem tedy na místě, kde se obvykle parkuje. Je to štěrkem vysypaný plácek vedle silnice. Součástí plácku jsou nově i stojany na bicykly. Místa je tam tak na čtyři auta. Naproti plácku je poměrně velké a nové zahradní občerstvení. Lidé tam prostě parkují. Vlastně ne. Parkují tam zlá auta. Hodní lidé ti jezdí raději na in-linech. Jako já.

Vlastní spáchání přestupku:

Bruslím si pro vlastní potřebu. Když míjím mě svěřené vozidlo, naskytne se mi nepěkný pohled. Známá postavička v kvazi kominické uniformě bez bílé čepičky zrovna zevluje vedle auta. Ano, jednalo se o dnes již o několik kilometrů dál spatřeného člena ozbrojeného zednictva. Říkám si: Cože? O co mu jde? Nikde žádná značka… Co to moje zlé auto mohlo provést???

Rodiče mě učili už jako malého chlapce, že s pochybnými individui se nemám nikdy dávat do řeči. Posadil jsem se tedy na nedalekou lavičku. Koukám, jak mi strčil něco za stěrač. Nakonec profesionální spammer ještě napráskal pár snímků z mnoha světových stran a odešel. Řekl jsem si: Nu což. Nekaž si sobotu a ještě si pěkně si ještě zabrusli.  Můžeš si prodloužit chvíli těšení se na dárek skoro jako před Vánoci. Co tam na tebe asi čeká? Je to pozvánka na nějaký městem pořádaný banket či raut? Nějaká bio lampa ve slevě v místním spřáteleném Lýdlu?

Lísteček byl dobře zajištěn proti povětrnostním vlivům, takže neulétl ani po desítkách minut. Na něm místo „AKCE“ stálo „Výzva“. Tenhle vtip jsem ještě neznal. Prý: Neoprávněný zábor veřejného prostranství podle § 47 odst. 1 písm. h) zákona č 200/1990 Sb.  Dále bylo na lístečku napsáno, že se má nějaký(jak říká klasik „sprostý“) podezřelý  dostavit podat vysvětlení do pěti následujících dnů na MP Praha 7. Na okamžik jsem si představil sám sebe, jak se běžím udat s reklamním letáčkem. Smál jsem se ještě cestou z místa činu. Tím jsem nepochybně ohrozil plynulost a bezpečnost silničního provozu.

Předehra řešení

Říkal jsem si, že taková banalita se v Praze do roka automaticky bez mé reakce promlčí a považoval jsem věc za vyřízenou. Vozidlo je ale firemní. Firma má datovou schránku. Následující den po marném uplynutí lhůty, která mi byla lístečkem velkoryse poskytnuta, přišla zásilka právě tam. 
Ve Výzvě k podání vysvětlení bylo uvedeno datum, které se mi moc nehodilo pro dostaveníčko na hlavní komisařství. Výzva nepostrádala husté fíčury jako například URL odkaz na stránky, kde jsem si datum mohl svévolně změnit. Všiml jsem si, že na stránkách se lze přeobjednat pouze na dřívější datum než je datum uvedené ve výzvě.

Neváhal jsem tedy a zavolal na přiložené telefonní číslo s obecným dotazem.  Oni spamují pomocí tištěné reklamy, já zkusím nevyžádaný telemarketing.

Strážnice, která telefon zvedla, jsem se prostě jen zeptal, zda bych se nemohl přeobjednat na pozdější termín, než mi umožňuje jejich moderní informační systém. Vždyť od toho tam ona je ne?  Odehrál se následující dialog:

Já: „ … a nešla by prostě podání vysvětlení odložit někdy na později? Třeba tak o devět-dvanáct měsíců?“ 
Strážnice: „ No pane co si jako myslíte? To musíme vyřešit co nejdříve!“ 
Já: „No právě proto volám. Já tam přijdu a jak se znám vy budete muset přestupek stejně odložit. Tak jsem vám chtěl dát šanci, že by se to jako nezdržovalo a promlčelo rovnou.“ 
Ona: „Prosím? Děláte si legraci? Jaké jste říkal, že je to číslo jednací?“ 
Já:  „Já jsem vám to číslo zatím vůbec neřekl. A ani to nemám v plánu. Teď cítím, že mi nebudete umět pomoci více než vaše webovky. Vyberu si termín tedy tam. Myslel jsem to dobře. Tak já se u vás teda někdy stavím. Na viděnou.“

Vyřešení přestupku

Dorazil jsem na dohodnuté místo v elektronicky dohodnutém čase. Na místě zrovna nebyl žádný potencionální mesiáš městského rozpočtu. Jen já. Jen já a zákon.

V okénku holohlavý, charismatický sympaťák jako z amerického filmu. Byl velmi zdvořilý a mluvil spisovně, klidným hlasem. Znáte to. Prostě ten hodnej, co jen dělá jen svou práci. Strážník sedící zády ke mně měl na ploše puštěného Solitéra.

Před evidentně neprůstřelným sklem na mé straně se povalovala čtečka platebního terminálu. Začal jsem si s ní hrát. Jako bych se už  už těšil, jak do ní zasunu svého debetního Maestra. Také jsem vyndal viditelně peněženku a položil na přepážku. Mám v ní totiž občanku.

Začali jsme tak, jak to má být. Přede mnou leželo zalaminované poučení a strážník nabízel případně dovysvětlení. V pořádku.

Poté mi ukázal barevné fotografie.  Auto, štěrk, nějaká pouliční lampa a na ní štítek s vygravírovaným  číslem. Před jednáním jsem nahlížel do katastru. Tento zdánlivě bezcenný kousek země byl městský. Není tam ani ropa ani zlato. Ale občas se tam přeci jen něco urodí…

Začal se zajímat: „Aha… jejej jejej… copak se vám to tam stalo? Kdepak to tam je?“ A jal se otevírat gůglmaps. 
Copak se MĚ tam stalo, aha. 
Říkám slušně: “Ano, ano. Já vám to rád ukážu. Pojďte jdeme na to…“ 
Samozřejmě bych chtěl zkrátit tento článeček a skončit nějakým vohno-happy-endem. On byl přeci tak děsně milý a chápavý. On jenom dělá svoji práci. Navíc se mi evidentně snažil pomoct a pochopit mě. Možná bychom za normálních okolností mohli spolu hrát kriket. Nebo paintball. 
„Rozumíš, woe… zvládl jsem to a uhrál to svým šarmem na dvě kila a můžu se chlubit v hospodě, protože Máňo…s policajtama já to prostě umím…  jinej by totiž dostal třeba stovky tři, víš! Kdepak já, na mě si nepřišli…“

To určitě!

Zpátky na zem v Korunní ulici číslo 98. Opravdu jsem se nechtěl pouštět do větších akcí. Chtěl jsem (ne)podat vysvětlení a odejít

Já: “ Já vám to klidně ukážu, ale nemáte to jedno, kde to místo je? Je to prostě zábor.“

Tak nějak jsem už tušil, že bude pro nás ztráta času posuzovat to místo a podle toho mi vyměřit jen nějakou symbolickou pokutičku. Jako že jsem to já. Jsme přeci lidi, ne? Tak se nějak dohodnem, ne? Ne! Nezávazně jsme si vyměnili pár slov o počasí. Vím. S policajty se co? No, (zbytečně) nebavíme! Já se ale bavil.

On: „To víte no… takový neoprávněný zábor, to můžete udělat i stanem, když ho někde takhle postavíte.“ 
Já: „Hm. I stanem, no. Nebo taky autem třeba.  Na vašich fotografiích žádný stan zatím nevidím.“ 
On: „No jo to víte… oni si třeba lidi tam stěžují, že tam někdo parkuje a my musíme přijet…“ 
Já: „Hm. Tam nikdo nebydlí. Je tam teď už zavřené letní bistro, vedle zbořenina a naproti to zřejmě někdo vyštěrkoval (viz. fotky a gůgl), aby tam mohla parkovat pohodlně ta auta. Tak tam asi zaparkovalo i to auto co mi ukazujete na fotce. Navíc když je hezké počasí a bruslí se tam, tak tam posíláte svého pěšáka“ 
On: „Tak vidíte!“ Úplně mu zasvítila jeho modrá očička. „Někdo to tam třeba nelegálně vyštěrkoval. No a město nemá prostředky na to stále po někom odstraňovat… tak proti tomu bojují takhle…“ 
Já: „Jak proti tomu bojují??“

Role se na chvíli obrátily a orgán vlastně podával vysvětlení mně:

 „No, dávají lístečky řidičům. Ono to přinese alespoň nějakou korunu do rozpočtu na opravy, rozumíte?“

Wtf? Tak to jsem přesně potřeboval slyšet.

Neváhal jsem a podobně klidným hlasem jsem reagoval: „Aha, tak vám to někdo vyštěrkoval, tak tu vybíráte výpalné od řidičů. Rozumím. Výborně! Tak to vás asi trošičku zklamu. Rád bych se tedy k případu konečně rád oficiálně vyjádřil. Zapíšeme to rovnou, prosím?“

A ochotně jsme začali ťukat do počítače. Respektive já ani ne. Hrál jsem si stále s platebním terminálem. Vysypal jsem s celkem věcnou pomocí toho sympoše, co má pro lidi pochopení a vlastně jen dělá svou práci, následující formulaci:

„Dostavil jsem se na základě výzvy, protože mám vozidlo svěřeno do osobního užívání. Vozidlo může dle smlouvy užívat několik fyzických osob. Vím, kdo v uvedené době vozidlo řídil a na místě jej zaparkoval. Totožnost této osoby je mi známa a dále ve smyslu § 11 odst. 4 zák. č 553/1991 Sb. odepírám vysvětlení.“

Borec nakonec zkusil, jestli jako ten paragraf můžu nějak vyspecifikovat. Patrně chtěl, abych třeba vyslovil magickou formulku „osoba blízká“. Ale no tak! Skoro jsem se urazil.

Odpověděl jsem, že ten paragraf podle mě naprosto přesně pokrývá vše, co jsem chtěl k tomu říci. Podle práva.

V diskusi se jistě nevyhneme věcným připomínkám ohledně toho, co jsem podle vás měl udělat ještě lépe. Než se do mě pustí ostřílení diskutéři, tak bych rád podotkl, že jsem si svůj vynaložený čas prostě užil.

Je to úžasný pocit, když zaměstnáte tolik sympaťáků v uniformách a finančně nepomáháte ani nechráníte pomoci při boji proti nelegálnímu štěrkování městských pozemků.